IMG_6523

Jaký byl první den?

Jakmile se odstartuje cokoli nového, bývá úroveň nadšení na velmi vysoké úrovni. Ne nadarmo se říká „Nové koště dobře mete“. Ne že by to u mě neplatilo, ale kdybych měl zrekapitulovat první den akce, tak v podstatě proběhl přesně podle očekávání. Pozor – záměrně volím výraz očekávání, což není to samé jako plán. Jsem nucen přiznat, že ani žádný plán nemám, a to z důvodu životních zkušeností, které mě přivedly ke zjištění, že jakékoli detailní plánování je ztráta času. Do každodenního života totiž vždy vstupuje tolik nepředpokládatelných faktorů, že snaha dodržovat jakýkoli plán přinese ve výsledku pouze zklamání, ztrátu energie a další chuti pokračovat ve snažení. Plán je proto z tohoto úhlu pohledu špatně. Je ale potřeba mít směr, kterým se ubíráme, navíc s jasně stanoveným cílem. Pokud tyto dvě věci nemám, nikam se nedostanu.

V případě celé této akce je cíl definovaný poměrně jasně. Takže jediné, co jsem ráno prvního dne udělal, bylo to, že jsem zareagoval na budík v podobě mého syna, otevřel oči a udělal první krok do pracovního procesu s představou, že se naladím do stavu „plynutí“ a budu přijímat výzvy, které mi den přinese. Samozřejmě s jasně danou představou, že mě kromě práce čeká trénink, nákup potravin, vaření, rodičovské povinnosti…

První, co tzv. nevyšlo, byl samozřejmě trénink. Původní představa, že půjdu do fitka na crossfit, vzala za své v okamžiku, co se mi do poradny ohlásil klient až z východního Slovenska. Neměl jsem srdce odmítnout někoho, kdo je ochoten sedět tři hodiny v autě a na otočku jet zpátky. Takže místo silově zpevňovacího tréninku proběhla alternativa v podobě hodinového výklusu v parku. Pocitově ale nedostačující, takže mi nezbylo, než se „dorazit“ večer doma na TRX. Přiznejme si, že cvičit v deset večer není žádné terno, na stranu druhou – pokud něco děláte rádi, nemá smysl se vymlouvat či stěžovat si. Vždy je potřeba se na situaci dívat konstruktivně – kdybych měl pevně stanovený plán tréninku, už bych se v situaci jeho nedodržení psychicky hroutil. Takhle jsem v klidu, dokonce nadšený z toho, že jsem nucen na základě těchto změn aktuálně upravovat jídelníček. Úžasná výzva v procesu celoživotního vzdělávání se…

Stravovací režim nakonec v kontextu s pohybem dopadl tak, že výklus proběhl cca 4 hodiny po středně objemově vydatném obědě v podobě fazolí adzuki, které je vždy potřeba nechat důkladně strávit. Ihned po tréninku bylo nutné dát tělu něco s mírně vyšší glykémií než v případě oběda. Protože nebyl čas na systematický postup v podobě fresh – kratší přestávka – hlavní chod, zabil jsem dvě mouchy jednou ranou dobře a především relativně rychle stravitelnou rýží ve formě rizota.

87-adzuki-na-sladko houbove-rizoto

Praxe ukazuje, že nejvíce mají lidé strach jíst ve večerních hodinách. Při hubnutí je to vcelku pochopitelné z důvodu obav z přebytku energie a následného nárůstu tukových zásob. Nevěřili byste, jakou paniku je schopna v mysli „dietářů“ vyvolat představa, že by měli po večerním tréninku jíst. Pokud ale tělu nedodáme spektrum základních (a ve večerních hodinách především snadno stravitelných) živin, svalový katabolismus nás odmění úbytkem svalové tkáně a současným nárůstem tukových zásob.

Takže dnes po nočním tréninku nejprve draslíkový fresh, po cca deseti minutách jsem neodolal sladkému pokušení a zdroj bílkovin volil v podobě rychle připravitelného chia želé, u kterého nemám obavy z přebytku energie a současně nedostatku bílkovin.

106-draslikovy-fresh 154-chia-tresnove-zele

Prostě když se chce, tak to jde – zdravě, chutně, efektivně a často i sladce :-)

Pokud nad recepty nedůvěřivě kroutíte hlavou, vězte, že mě dnešní celodenní strava i se snídaní vyšla na 95 Kč.

2 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *