trenink-3

Tréninky minulého týdne

Po zveřejnění průběžných výsledků transformace se zvedla vlna nadšení některých sledovatelů. Zřejmě se mi podařilo vyprovokovat zájem o přemýšlení, což byl jeden z několika cílů stanovených hned na začátku akce.

Přiznám se, že i mě samotného vcelku překvapila reakce organismu vedoucí k tomuto průběžnému výsledku – tedy kombinace úbytku tukové tkáně se současným nárůstem objemu svalové hmoty a navíc celkovým nárůstem hmotnosti. Důvodem tohoto překvapení není strava, která je v pořádku prakticky ve všech směrech – obsahu živin, acidobazicitě, glykémii, termice i energetickém potenciálu. Ani v takové situaci rádoby „dokonalosti“ tělo nereaguje takovým progresem. Pro dosažení výsledku je potřeba kontrolovat situaci pohybovou aktivitou o určité intenzitě a zatížení, tzn. správně cvičit. A k tomu první měsíc akce až tak perfektně nedošlo. Indispozice kolen a poměrně malá časová investice do tréninku jsou základem předpokladu, že by k žádným větším metabolickým akcím v těle docházet nemělo. Evidentně je moje kalkulace mimo realitu, za což jsem samozřejmě vděčný.

Abych jen tak neteoretizoval, podívejme se na výsledek tréninkového úsilí jednoho celého týdne, ze kterého je možné si udělat vcelku rozumný obrázek o zátěžovém systému.

Pondělí:
trenink-1Ranní výklus se psem v parku.
V takových situacích v rámci volného času zařazuji kombinaci krátkých sprintů do kopce a posilování základních svalových partií s vlastní vahou těla. Jedná se o kliky, dřepy kombinované se žabáky, výpady a shyby, u kterých si připadám jako Tarzan, protože jsou prováděny na větvi stromu. V celkovém souhrnu se snažím u každého cviku zvládnout alespoň 100 opakování, považuji to za základní psychologickou metu, kterou chci překonat a z níž mám vnitřně dobrý pocit.

Úterý:
Fitcentrum.
Trénink se skládal z intervalového běhu na pásu (15 minut), po strečinku a sérii základních cviků na stabilizaci páteře přišel kruhový trénink celé horní poloviny těla. Kombinuji stroje s činkami, vždy střední váhy, počet opakování v jedné sérii se pohybuje mezi 12 a 20. Důraz je kladen především na technicky správné provedení cviků a dýchání. Tuto kombinaci považuji z naprosto zásadní. Navíc mi odvádí pozornost od tendence navyšovat zátěž, což je mimochodem naprosto běžný jev především u posilující populace. Protože jeden z velkých problémů v oblasti posilování se zátěží je odklon od rovnováhy neboli přetěžování některých svalových skupin, dodržuji takto nastavený režim za každou cenu. Základem kruhového tréninku jsou vždy dva cviky provedené ihned po sobě, po nich následuje krátká přestávka na vydýchání.

Typické „kruháče“, kdy makáte, dokud neodpadnete, v oblibě nemám, protože po nich příliš dlouho regeneruju a navíc s rostoucím věkem zjišťuji, že mi přestává dělat radost snažit se na tréninku zabít. Se zájmem jsem nějakou dobu sledoval skalní příznivce crossfitu, jak si „dávají do těla“, tato filozofie se mi ale vzdálila už před více než deseti lety (že by projev stárnutí?). Kruhový trénink má většinou minimálně tři kola, mezi kterými zařazuji přibližně tří až čtyřminutovou přestávku. Trénink zakončím krátkým protažením a stabilizací páteře. Málokdy se mi stane, že v posilovně strávím déle než 90 minut, a to i se sprchou.

Středa:
trenink-2Fitcentrum.
Cílem bylo posilování nohou. Začátek každého tréninku je vždy stejný – aerobní aktivita v rozsahu 10-15 minut, vždy upřednostňuji běh. Poté následuje krátké protažení všech svalových skupin, které bych nazval spíš jako tonizace než klasický strečink.  Tréninky dolních končetin mám vždy nejraději, protože jejich součástí je i stabilizace a posilování svalů páteře a po tom se cítím vždy nejlépe. I tady preferuji kruhové tréninky, ale s podstatně delšími časovými přestávkami kvůli důkladnému vydýchání (= odplavení laktátu z přetížených svalů). Klíčem k úspěchu je začít vždy s menším zatížením a intenzitou, která v průběhu jednotlivých kol graduje. Standardní součástí jsou výpady, dřepy se zátěží na bosu, žabáky, leg-presy, dřepy s činkou, předkopávání a zakopávání na stroji, mrtvé tahy a přemístění. Nechci se samozřejmě přetrénovat, ale mít situaci pevně pod kontrolou, proto všechny tyto cviky zvládnu prostřídat na jednom tréninku velmi zřídka. I tady platí pravidlo, že délka tréninku nepřesáhne 90 minut se vším všudy.

Čtvrtek:
Aktivní volno.
Tento pojem u mě znamená, že si vyjdu na procházku do přírody, v dnešním případě do parku, a svižnou chůzi střídám s pomalejším během (klasik by to nazval indiánským během). V průběhu toho spáchám i pár posilovacích cviků s vahou vlastního těla, ale to pouze v rozsahu, co tělo s chutí připustí. Jinak řečeno dělám pouze to, co mě v aktuální okamžik napadne a současně baví. Do ničeho se nenutím, ale vychutnávám volnost a energii přírody.

Proces transformace, který jsem před několika lety u sebe nastartoval, u mě z pohledu ájurvédy zesílil vliv konstituce váta, která se má tendenci ozývat potřebou volného pohybu. Tomu se samozřejmě nebráním, protože jsem si plně vědom faktu, že jednou z největších tragédií, kterou můžu v životě udělat, je neposlouchat hlas svého těla. A to je hlavní důvod, proč toto aktivní volno mám nejraději ze všech typů tréninku.

Pátek:
Fitcentrum.
Tentokrát hned ráno, protože odpoledne jsem už zahajoval „Detoxikační víkend“ na Čeladné. Z důvodu časového presu jsem zvolil „rychlovku“ v podobě kruhového tréninku celého těla, kdy za necelých 70 minut se mi podařilo zvládnout na každou svalovou skupinu dva cviky a dvě série. Na první pohled žádné terno, ale protože jsem měl před sebou třídenní sérii přednášek, splnil trénink účel především v udržení tonusu většiny svalů.

Sobota:
trenink-3Ranní předsnídaňový výklus.
Sice v úžasném a kopcovitém prostředí Beskyd za doprovodu sluníčka a zpěvu ptáků v lese, ale protože jsem v oblasti spánkového režimu typická sova, víc jsem trpěl, než si užíval vůně přírody. Holt pořád je na čem pracovat, byť se snažím tuto „metabolickou vadu“ v podobě neschopnosti rozhýbat systémy těla dříve než za dvě hodiny po probuzení řešit už třetí desetiletí.
Mám známého, který je na tom podobně jako já a jehož celý život provází motto „Ať vstávám v kolik vstávám, probouzím se vždy v deset“. Když je mi po ránu nejhůře, vždy si na něj vzpomenu, zajímavým způsobem to pomůže v uklidnění.

Každopádně jsem tento pokus o sebevraždu úspěšně přežil, celý den naplněný pobytem na sluníčku a prezentací jednotlivých možností detoxikace těla i mysli jsem si užil naplno společně se všemi účastníky tohoto víkendového semináře. Největší radost jsem ale měl z toho, že nemalá část z nich fungovala jako hnací motor pro můj ranní pokus o pohyb, protože po kopcích běhali minimálně se stejným úsilím jako já. Není nad to být mezi „svými“.

Neděle:
Poslední den v týdnu proběhl ve stejném duchu jako sobota. Jedinou možností dát si trochu do těla byl ranní běh po kopcích, protože do pozdních odpoledních hodin probíhal program semináře a na radosti z pohybu už nezbyl čas.  Kdybych měl celý tréninkový týden shrnout, tak jednomyslně – proběhl v duchu aktuálně dostupných možností. Ideál vypadá jinak, ale nejsme v pohádce, nýbrž v realitě každého dne, takže se budeme tvářit spokojeně, protože jakákoli jiná reakce je na hony vzdálená mému proaktivnímu způsobu uvažování.

 

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *